Banjo Jamboree 2006

Festival Banjo Jamboree je nejstarším bluegrassovým festivalem v Evropě a je tak i celkem prestižní záležitostí. Nejen proto jsme byli moc vděční, že jsme s Wyrtonem dostali důvěru a mohli si zde zahrát. Festival se už několikátým rokem koná v Čáslavi v místním letním kině spojeným s koupalištěm v části zvané Vodranty. Tato kombinace je zárukou výborného prostředí a skvělé atmosféry nejen pro fanoušky bluegrassu, ale i pro samotné účinkující. Prosluněný sobotní den jsme mohli strávit u vody a sem tam si odskočit na vystoupení kapely, která nás z programu zajímala.

A vybírat bylo opravdu z čeho. Oba dny byly napěchovány tím nejlepším, co z českého bluegrassu můžete slyšet. Nechyběly ani zahraniční hvězdy ze zámoří i ze Slovenska. V pátek jsme jako první vystoupili my s Wyrtonem a musím říct, že se hrálo velmi dobře. Takové obecenstvo bych si přál na všech akcích. Diváci reagující potleskem na sóla i na zajímavé vokální výkony se opravdu nedají vidět všude. To vše ještě za podpory výborného zvukaře Roberta Hüttla.

Hned po nás se na pódium vyhouplo strojově přesné trio Petr Brandejs Band a po nich nastoupil jako vždy úžasný Monogram. Ti ukázali všem, proč se právě oni pyšní titulem nejlepší instrumentální skupina roku. Následoval skvěle sezpívaný Dessert a mladá skupina Křeni s obměněnou sestavou (teda chlapci, vám to opravdu hraje). Ještě než se na pódiu objevila první zámořská bomba, měli jsme možnost shlédnout vystoupení skupin Sunny Side a Sváťa Kotas Band. Tou rozbuškou večera byla americká skupina Tennessee Gentlemen. Neuvěřitelně vysoký tenor hlavního zpěváka a kytaristy Doyle Catrona a výborná mandolína Rickyho Reece mě opravdu posadily na lavičku a nechaly tak naslouchajícího celému vystoupení s vážným zaujetím. Mým subjektivním názorem bych je přirovnal k dynamickým kapelám Seldom Scene a Country Gentlemen. Chvílemi jsem slyšel i podobnost hlasu Bobbyho Osborna. Opravdu skvělý zážitek. Zbytek noci už pak zajistil oblíbený Cop. Ačkoli ten není zrovna mým šálkem kávy, musím uznat, že tah na bránu mají a umí zaujmout široké obecenstvo.

Druhý den začal už v 10.15 hod. vystoupením čtyř vítězů předkol Banjo Jamboree kapel Burizon, Báry, Funny Grass a Podjezd. Do odpoledního programu se probojovala skupina Funny Grass a myslím, že o této skupině ještě do budoucna uslyšíme. Odpolední program začal v 13.00 hod. skupinou Goodwill, kterou já osobně mám hodně rád. Jedná se o mladé muzikanty a všichni na svůj nástroj hrají bravurně a i celkově to má opravdu šťávu. Vystoupení Albumu, vítěze předkol BJ a Honzy Bicana jsem bohužel promeškal, tudíž nemohu referovat. Dorazil jsem až na rozjeté Poutníky a poté už jsme mohli shlédnout v akci Lussatian Grass a Drive.

Druhou polovinu sobotního programu zahájil pokus o překonání rekordu v počtu banjistů společně hrajících stejnou skladbu (Cripple Creek a Foggy Mountain Breakdown). Bohužel se letos rekord překonat nepodařilo. Letošních 57 banjistů oproti loňskému pokusu zaostalo o 9 muzikantů. I tak to byl dost povedený jam sessionový banjostroj. Pak už nastoupila kapela hvězd sestavená z vítězů (za jejich nepřítomnosti jejich zástupců z dalšího umístění) ankety BJ o nejlepší bluegrassové instrumentalisty roku. Hvězdný podvečer tak mohl pokračovat skupinami Vabank Unit, Meantime (Slovensko), Black Jack, Modrotisk a BG Cwrkot. Roll´s Boys nás zavalil hutným bluegrassovým výkonem a na lehčí notu nás naladil Petr Kůs a Fámy, kteří svým příjemným vystoupením navnadili na další zámořskou hvězdu banjistu Rona Rigsbyho z USA. Ten se svou doprovodnou bluegrassovou skupinou (Ralph Shut - kytara, Tomáš Dvořák - mandolína, Pepa Malina - housle a Sváťa Štěpánková - kontrabas) spustili další porci výživného bluegrassu. Celý festival zakončil dokonalý Reliéf.

Festival moderovali střídavě Pavel "Brandy" Brandejs, Ondra Holoubek a Martin Stehlík. Oba dva dny pokračovaly až do ranních hodin za zvuků několika sejšnovacích skupinek. Přiznám se, že jsem zvládnul jen ten první den, kdy jsem opravdu nespal a hrál, kde jsem mohl. Po skončení programu druhého dne jsem se dostal do agónie a nebyl jsem už schopen reagovat. Tudíž jsem byl rád, že jsem se dostal díky mé partnerce domů do Kolína do postele.

Každopádně se omlouvám, jestli jsem přehodil pořadí některých skupin, opravdu jsem si to nezaznamenával, jak jdou po sobě. To však nic nemění na tom, že se Banjo Jamboree 2006 opravdu vydařilo a už se těšíme na další ročník. Děkujeme všem, co se na přípravě tohoto festivalu podílejí. Ať žije bluegrass!!!