Evropský bluegrassový festival EWOB in France se letos již podruhé uskutečnil v malebném prostředí francouzského alpského městečka La Roche-sur-Foron. Nutno podotknout, že po několika změnách místa konání (Kolín, Hradec nad Moravicí, Vöhringen) se tento festival ukotvil na krásném místě. Nádherná krajina skýtající výhled na alpské panorama nás přivítala už při příjezdu na místo dění, ale co nás čekalo potom, to jsme opravdu nečekali. Skvělá organizace, příjemná atmosféra a hlavně početné publikum, to byl letošní ročník EWOB in France! Festival se konal od 3.8. do 5.8. 2007 a vystupovalo zde okolo třiceti bluegrassových kapel z celé Evropy včetně jednoho moc příjemného hosta z USA.

Wyrton přišel na řadu v sobotu od 13.00 hod. a před postupně se zaplňujícím publikem podal svůj standardní výkon. Tentokrát byl mluvený projev našeho českého spíkra Filipa doplněn o překlad do angličtiny (místy i hebrejštiny:-) a vystoupení mělo úspěch. Ačkoli jsme nedbali na skutečnost, že v hledišti sedí dvanáct bedlivě pozorujících a poslouchajících porotců, kteří na základě deseti kategorií (vokály, aranže, instrumentální technika, oblečení atd.) hodnotili úroveň kapel, přesto nás příjemně překvapilo celkové šesté místo v konkurenci 24 hodnocených kapel z celé Evropy.

Festival samotný začal v pátek vystoupením nesoutěžících hostů. Kromě loňského vítěze Bluegrass Stuff z Itálie a francouzských komediálních mazlíčků Zip Code 2025 mě asi nejvíce zaujal host z USA Hickory project. Nejen výborný mandolínista Anthony Hannigan, ale hlavně šmrnc celé kapely byl hezkým zakončením pátečního dne. Největším překvapením pro mě ale byla vysoká návštěvnost akce. Troufám si tvrdit, že v noci na hlavní taháky festivalu se tu už pohybovaly ne stovky, ale tisíce lidí.

V sobotu se začalo hrát v 11.30, kdy to na pódiu spustilo slovenské Šídlo. Další kapely včetně Wyrtonu odehrály své půlhodinové sety a hrálo se až do půlnoci. V neděli pokračoval festival až do ukončení v 18.00 hod., kterému jsme už nebyli přítomni. Vidina přírodních krás místních alp nás kompletně pohltila, proto jsme vyrazili směrem k domovu dříve, abychom stihli zdolat alespoň nějaký alpský vrchol. Nakonec jsme vyšplhali až k ledovci Glacier des Bossons, kde byla příjemná restaurace, ve které jsme se posilnili tekutinami na zpátečný pochod.

Dojem z pohodové zpáteční cesty přes Švýcarsko a Německo nám nakonec zkazili až za přechodem do Čech čeští policisté, kteří nám dokázali, že k policii dnes snad vezmou opravdu každého. Každopádně jsme prožili moc vydařený víkend a už se těšíme na další podobně vydařenou akci.

Fotky z akce najdete ZDE.

17. ročník mezinárodního svátku rezofonické kytary neboli dobra, nástroje, které vynalezli a sestrojili američtí slováci bratři Dopyerové, se konal ve dnech 28.6. – 30.6. 2007 na Slovensku v Trnavě. Protože se jednalo letos o naši první (ale ne jedinou) zahraniční akci, moc jsme se těšili. Naše vystoupení bylo na řadě v pátek 29.6. od 18.00 hod. a moc se povedlo. Diváci byli fajn a postupně se zaplňující Trojičné náměstí navodilo příjemnou atmosféru.

V ten den jsme vystupovali jako jediní čeští zástupci, v sobotu si na Dobrofestu zahrály ještě další dvě skupiny z Čech, a to Robert Křesťan s Druhou trávou a Petr Kůs s Fámami. Ostatní účinkující byly z celého světa. Kromě výborně hrajících slovenských kapel (Fragment, Waterflow, GrassCountry, BG Time atd.) se na pódiu představily kapely z různých zemí mající ve svém obsazení dobro.

Mé představy o tomto nástroji (mylně jsem si myslel, že na dobro se hraje pouze způsobem jako na steelkytaru) byly už v pátek rozborceny italsko-německou formací Tony Balloco´s Dobro Mafia. Kromě výborně zpívající slovenské superstar Petera Cmoríka se svým bandem mě v ten den zaujal ještě pravý černošský bluesový ďábel z USA Big Daddy Wilson & Mississippi Grave Diggers. To byl pravá nefalšovaná porce blues, jak má být!

V sobotu se konal koncert dobristů v synagoze a také příjemné povídání „Tváří v tvář“ s výbornými světovými muzikanty z Itálie, Francie a USA. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v jednom z těchto muzikantů poznal kytaristu, který s námi den předtím jamoval v restauraci. Byl to američan Tim May, který v mé oblíbené, dnes již neexistující kapele Crucial Smith, stříhal neuvěřitelná a ďábelsky přesná sóla. Přesně tak s námi hrál v pátek u jednoho stolu, aniž bych to byl býval věděl (asi bych nenápadně uklidil nástroj a jen zpovzdálí sledoval dění:-). Stejným způsobem si s námi zahrál i výborný americký dobrista Todd Livingston, který v sobotu večer vystupoval i s Timem Mayem jako hlavní host večera.

Byl to moc fajn víkend! Nezbývá než poděkovat pořadatelům Dobrofestu za pozvání a těšit se na další ročníky festivalu